Červenec 2013

Pro ana blogy

28. července 2013 v 19:04 | Rona
Asi to někomu bude znít směšně, ale já těm holkám rozumím. Mají sen být krásné, tak jak nám to vnucují masmedia. Mám stejný sen.

Každá anorektička, bulimička a holka, která hubne zdravější cestou, měla ke svému rozhodnutí nějaký důvod. Většinou nejde jen o pouhé podívání se do zrcadla po ránu. Jde o silnější citový zážitek. Většinou to probíhá tak, že to dotyčné někdo řekne. Přítel, rodina, kamarádi, lidé na ktrých nám záleží. U mě to bylo podobné. Byla jsem zamilovaná, lae on mě nechtěl. Vysmál se mi s tím, že pro něj nikdy nebudu dost hezká. Od té doby uplynulo už hodně dní, a našli se i jiní kluci, kteří o mě stáli, jenže já jsem o ně nestála. Nebyli vyloženě oškliví, ale byli o pár stupňů níže, než jsem chtěla. (Ano, vysměj se mi, že jsem povrchní kráva.)
Pak přišel Martin. Byl hezký, milý, stali jsme se dobrými přáteli. Byla jsem do něj silně zamilovaná a stále ještě jsem, i když se to snažím v sobě potlačit. Po nějakém čase jsem mu to řekla. Netrvala jsem na vztahu, netrvala jsem vůbec na ničem, jen jsem mu to oznámila. (Měl volný vztah.) Řekl mi, že miluje svoji přítelkyni, ale že mi nechce ublížit. Bylo to to nejhezčí odmítnutí, které jsem kdy zažila. Jenže jsem věděla, že lže. Měl volný vztah, každý věděl, že to tak je, ve volných chvílích se chlubil, kolik holek, jaké polohy a místa, bla bla bla. Bylo mi jasné, že pro něj nejsem dost dobrá. Zase. Už nejsme malé děti, abychom se báli spát se svým spolužákem. Můj učitel dějepisu si vzal svou studentku a taky to nikomu nevadí.
Už jsem nechtěla být ta odstrkovaná. Začala jsem držet dietu. Potom jinou. Pak jsem to vzdala, ale poto byl casting na modeling, kde jsem chtěla být, takže jsem se pustila do další mnohem drastičtější diety. Chtěla jsem být krásná. Tak krásná, aby mě už hezcí kluci neodmítali.
Když mě příroda neobdařila krásným obličejem, chtěla jsem mít, alespoň postavu, která můj velký nos vykompenzuje. Tak jsem se z čistě sobeckého zájmu vsadila se svým kamarádem, kdo se do konce prázdnin změní víc. Jestli já víc shodím, než on dokáže nabrat.

Dík, že jste mě vyslechli.

28. 7.

28. července 2013 v 18:19 | Rona |  Sázka
Je to čím dál těžší. Pořád mám chuť jen na sladké. Snědla jsem tolik zeleniny, že se mi o ní i zdá.

Cvičení už není tak těžké. Už se ani moc nezadýchám, když dělám svoji stovku lehsedů. Jenže na mém těle to není vůbec vidět. Mám pocit, že je moje břicho pořád větší a větší.

18. 7. den čtvrtý

18. července 2013 v 11:27 | Rona |  Sázka
Hubnout je těžší než se zdá. Včera jsem se konečně dokázala vybičovat ke stu lehsedů.
Může se sádlo i vypotit? Včera jsem celé odpoledne strávila na zahradě vyplíváním, mohla jsem něco spálit? Nejspíš ano, protože když jsem přišla domů, byla jsem úplně vyčerpaná, unavená a hladová, takže jsem snědla dvě máslové sušenky s oříškovým krémem. Snad jsem to těmi lehsedy vyrovnala.
lehsedy

17. 7. - den třetí

18. července 2013 v 11:14 | Rona |  Sázka
Dobře, když to nejde po dobré, musí to jít po zlém.
Dnes jsem se do svého hubnutí pustila opravdu svědomitě.


Snídaně: houska s plátkem Eidamu
Svačina: 3 meruňky velké jako vlašský ořech
Oběd: meruňkové knedlíky se sníženým obsahem cukru
Svačina: meloun



Nic dalšího jsem zatím nejedla.


Vážně chci zhubnout, ale jeden malý hlásek někde uvnitř mě mě pořád přesvědčuje, abych se přejídala. Pořád mi říká: "Dej si to, vždycky jsi byla tak štíhlá, dej si čokoládu, dej si sušenku, dej si, dej si, dej si."
Hrozné.

První tři dny

17. července 2013 v 14:22 | Rona |  Sázka
První den byl překvapivě snadný. Přestala jsem myslet na sladkosti a začala jsem víc cvičit. (Protože jsem sázku uzavřela v neděli večer, počítám všechno od pondělí.)
Každý večer jsem cvičila 20 lehsedů a dvacet dřepů. Já vím, je to zoufale málo. Jenže v pondělí jsem lehsedů udělala sedmdesát. To sice není stovka, kterou jsem si předsevzala, ale aspoň něco.

V úterý (včera) jsme slavili tátovi narozeniny a já jsem neodolala a snědla jsem nějakou tu čokoládovou tyčinku, které byly jako pohoštění. Nemám moc pevnou vůli. Měla jsem celkem asi 100 gramů sladkostí. Je mi z toho špatně. Večer jsem namísto pořádného cvičení jen chodila. Nebudu tady rozebírat, kde všude jsem byla, podstatné je, že jsem nachodila asi 3,5 kilometru a poslední 300 metrů jsem běžela. Večer jsem cvičila jen 30 lehsedů. Nenávidím se za svoji lenost.

Začátek

17. července 2013 v 14:05 | Rona |  Sázka
V neděli před třemi dny jsem se vsadila sse svým dobrým kamarádem. Domluvili jsme se, že budeme oby intenzivně cvičit a kdo se do konce prázdnin změní víc, vyhrál.
Já jsem to navrhla vlastně kvůli sobě. Chci zhubnout. Jemu cvičení taky prospěje, je úplně vychrtlý. Tenhle návrh jsem mu dala, abych měla nějaký podnět, aby mě to nakoplo a já měla důvod cvičit. Potřebovala jsem jen důvod, kterým bych přesvědčila sama sebe. Všechny moje předchozí pokusy o zhubnutí skončily nezdarem. Jenže teď to chci změnit. Už se nechci dívat do zrcadla a zatahovat břicho a říkat si, jaké by to bylo hezké, kdybych mla v pase 68 cm. Už mě nebaví odkládat svoje oblíbené jeany jen proto, že mi z nich lezou boky. Chci s tím něco dělat a proto jsem se vsadila.